Z lásky k typografii

27. 1. 2010
Autor: Ondřej Křišťan
Tagy: typografie |
Komentářů: 0

Z důvodů složitějších a patrně nepatřících na tento blog jsem v sobě své cestovatelské touhy zadržoval až do svých kristových let. Kam mě neodvezlo moje auto, odmítal jsem se vydat. To člověku ovšem značně zúží okruh toho, co může vidět. Pozitivní je na druhé straně to, že si to ve svém blízkém okolí osaháte natolik dokonale, že vyrazíte-li najednou do světa, vaše čichové, chuťové i zrakové buňky dostávají o to větší nálož. A třeba podotknout – stojí to za to!

Postižen a značně deformován svým oborem i oblastmi svých zájmů, dívám se na navštívená místa tak trochu jinýma očima. Ne snad, že bych se nedokázal uvolnit a coby správný turista usnout na pláži a spálit si kompletně svoje nárty. To ne. Ovšem po krátkém turistickém opojení a po prvotním zaneřádění své paměťové karty nepodstatnými záběry pláže na sto způsobů, začínám se soustředit na věci, které jsou víc vizuální, symbolické…

V tu chvíli zapomínám na navštívená místa jako na celek a vnímám detaily. Dívám se na věci, které běžně přecházíme a bereme je jako přirozenou součást našeho životního prostoru. Nehodnotíme jejich vizuální kvalitu, mají pro nás pouze informační hodnotu. Ale například i za všemi těmi nápisy, výstrčemi a reklamními štíty je erudovaná práce někoho, jako jsme my všichni.

Pravda, ne vždy je jejich kvalita špičková, ale zub času na nich nechává cosi kouzelného, magického a nezbývá než s údivem sledovat, jak se stávají nedílnou součástí míst, ve kterých žijeme.

Typografie v architektuře je snad ještě složitějším oborem, než typografie v grafickém designu. Špatný plakát prostě jednou někdo přelepí, nepovedenou pohlednici si nekoupíme, nevkusně vysazený jídelní lístek je třeba (snad) vyvážen lahodnou chutí jídla v něm nabízeném. Ale typografie v životním prostoru? Jak moc může zkazit a jak moc může naopak naše okolí zkrášlit!

Krásné na tom všem je, že odhlédnu-li od jazykových specifik, je typografie natolik charakteristická pro každé jedno místo, že i laik, který o písmu jako takovém neví vůbec nic, dokáže alespoň do značné míry odhadnout místo jejího původu. A je vlastně jedno, jedná li se o nápisy vysazené klasickými fonty typu Helvetica, Univers či Frutiger nebo naopak různými lidově tvořivými paskvily. Pokaždé je zachován charakter daného místa. Je-li to dáno mentalitou národů, jejich obecnou estetickou vzdělaností nebo čímkoli jiným, to je v podtstatě jedno. To kouzlo leckdy nechtěného je fantastické a fascinující.

Bohužel si v kontextu těchto fotografií musím vždycky položit otázku: Vnímá zahraniční turista v naší malé zemičce onu charakteristiku konče třicátými léty stejně fascinovaně a nadšeně jako my na návštěvě za hranicemi nebo nikoli? Obávám se, že ne a je mi to upřímně líto. Aby tomu tak bylo, musíme my všichni, kdo s písmem pracujeme, nakládat s tímto pokladem citlivě a neměli bychom podléhat názorům, které nepatří do našich končin. A protože typografie je pro mě pořád jednou z nepopiratelně nejkrásnějších částí naší práce, budu doufat, že i my jsme schopni tu zanechat stopu, která udělá nějakému budoucímu návštěvníkovi stejnou radost, jako udělaly mně ty na obrázcích.

Ondřej Křišťan
Creative Group Head
Leo Burnett

Foto: autor