23. 2. 2010 , Autor: Zuzana Behová, Tagy: brand | Komentářů: 0
Se značkou Innocent jsem se poprvé setkala před lety na marketingovém školení, vedeném konzultanty z Británie. Fascinovala mě a jsem ráda, že mohu říct, že mě nikdy fascinovat nepřestala. Už samotný začátek - tři přátelé lehce unavení korporátním světem, kde pracovali, se rozhodnou podnikat. Na festival připraví sérii lahviček 100% ovocného nápoje „smoothie” a umístí ceduli se dvěma pytli a textem: „V případě, že si myslíte, že máme dát výpověď v naší stávající práci a začít vyrábět tento nápoj, vhoďte prosím víčko do pytle ANO, v opačném případě do pytle NE.” Je zřejmé, jak to dopadlo. Celý článek »
29. 1. 2010 , Autor: Ondřej Křišťan, Tagy: logo, typografie | Komentářů: 2
Nové logo NTM
Na webu Typo.cz se tento týden objevila zmínka o novém logu Národního technického muzea. Dodnes mě nepřestává zarážet, jak je možné, že tak významné instituce, jakou bezpochyby NTM je, dokážou přistoupit k zadání a následnému výběru loga tak amatérským způsobem.
Z nedávno minulé doby si vzpomínám třeba na zakázku na logo kvalitního českého výrobku, z níž vzešla značka Klasa. Tehdejší ministr zemědělství, jehož resort byl za vznik loga zodpovědný, reagoval na připomínku odborné obce grafických designérů, která zpochybňovala kvalitu loga i samotného výběrového řízení, slovy: „Ale pánové, vždyť je to jen nějaká značka. Vy z toho děláte vědu.“
A jaké logo v minulosti pobavilo vás?
Ondřej Křišťan
Creative Group Head
Leo Burnett Advertising
27. 1. 2010 , Autor: Ondřej Křišťan, Tagy: typografie | Komentářů: 0
Z důvodů složitějších a patrně nepatřících na tento blog jsem v sobě své cestovatelské touhy zadržoval až do svých kristových let. Kam mě neodvezlo moje auto, odmítal jsem se vydat. To člověku ovšem značně zúží okruh toho, co může vidět. Pozitivní je na druhé straně to, že si to ve svém blízkém okolí osaháte natolik dokonale, že vyrazíte-li najednou do světa, vaše čichové, chuťové i zrakové buňky dostávají o to větší nálož. A třeba podotknout – stojí to za to!
Celý článek »
15. 1. 2010 , Autor: Zuzana Behová, Tagy: engagement, pull, push | Komentářů: 0
Zdroj: Flickr by Robert S. Donovan
Už dlouhá léta slýcháme na všech konferencích a workshopech, že je potřeba dělat komunikaci jinak. Mluví se o integrované komunikaci, holistickém přístupu a třistašedesátce. A pak taky o engagementu, relevanci a zábavě, love marks a disruption.
Abychom se neutopili v buzz wordech, pojďme najít základní princip, který odlišuje „starý“ typ komunikace od toho „nového“. Ten starý je o televizních spotech, inzerátech a kampaních, kde vysíláme jednosměrně zprávy na spotřebitele. Čím silněji, tím lépe. Budujeme pokrytí a frekvenci. Vysíláme reklamu, které lidé mají plné zuby, snaží se jí vyhnout a ve výzkumech pak tvrdí, že je neovlivňuje. Ten nový jsou kampaně, které lidi baví. Jsou o dialogu, o zábavě. Upoutaly pozornost ne množstvím GRPs, ale myšlenkou, nápadem, něčím. Zatímco první typ lidi „zasahuje“, ten druhý je „přitahuje“.
Velice zjednodušeně se dají označit slovy PUSH a PULL.
Budoucnost komunikace je jednoznačně v PULL marketingu a komunikaci, jelikož lidé mají mnoho komunikačních kanálů, mají kontrolu a ve svém životě se naučili vybírat z možností, protože jich je ve všech oblastech tolik. Je-li to alespoň trochu možné, vybírají si pouze věci, které je zajímají.
Navíc, jedna z nejdůležitějších zpráv ze začátku tohoto roku je pojmenování faktu, že sociální média jako Facebook a Twitter přešla od „early addopters“ do mainstreamu. Takže fakt, že i já mám Facebook a Twitter, neznamená, že jsem cool. Znamená to, že se obě média stala skutečně masovým fenoménem – nemluvě o penetraci internetu. Ano, už i starší lidé a maminy od dětí jsou na internetu jako doma.
Je potřeba dělat PULL marketing. K tomu je nejdůležitějším předpokladem poznat lidi – jinak je nemohu zaujmout. Vědět, jak žijí a proč tak žijí, co mají rádi, po čem touží, čeho se obávají a proč to tak je. Dostat se do hloubky ve společnosti v době, v níž mizí zaběhnuté stereotypy.
To, co je ale zajímavé si uvědomit, jsou důsledky PULL principu. Jedním z nich je posun v mediálním plánování. Není to zásah v tom smyslu, kolika lidem pošlu zprávu. Je to o potenciálu myšlenky, o aktivaci zaujmout lidi. Je to o tom, koho si ta zpráva najde. Není potřeba vysvětlovat, že dopad kampaně je nesrovnatelný. Zejména u nezávislejších, moderních lidí je rozdíl naprosto zásadní. Klasickým marketingem je zasáhneme těžko.
Samozřejmě je to změna, o které se mluví dlouho. Zatím jsme byli ve fázi „mělo by se“. Nyní se překlápíme do fáze, kdy „budeme muset“, chceme-li uspět. Nepochybně platí, co říkal Albert Einstein: „Je šílené se domnívat, že dělání věcí pořád stejně může mít jiný výsledek.“
Proto je potřeba pozměnit myšlení lidí, jejich přístup a procesy v agenturách a marketingu. Nejsou to zásadní změny, ale je to mnohem více o spolupráci, diskuzi a hlubokém poznání cílové skupiny, protože beze změny ve vývoji komunikace nikdy nepřijde reálná změna výstupu.
Zuzana Behová
Strategic Planning Director
Leo Burnett Prague
8. 1. 2010 , Autor: Martina Plávková, Tagy: lovemark | Komentářů: 0
Hledání nové práce může být pro někoho nepříjemnou, pro někoho příjemnou záležitostí. Vše závisí na tom, jestli již máte v rukou nějakou zajímavou nabídku, nebo jen tak přemýšlíte o změně zaměstnání. Samozřejmě ta první možnost je výhra a v tom případě asi nezažijete to, co jsem měla možnost poznat já.
Pro mě byla změna práce v nedávné době velkým dobrodružstvím. Před tímto dobrodružstvím jsem si samozřejmě odpočinula a zrelaxovala mozek, tělo i duši. Hledání nové práce mě velmi lákalo a byla jsem připravena.
Každý má své představy a očekávání, někdy je najdete, někdy musíte polevit. I na to jsem byla připravena.
Když shrnu velice stručně, po jaké práci jsem se ohlížela, jednalo se o pozici account director v reklamní agentuře nebo brand / product / project manager na straně klienta. Po svých devíti letech v reklamní agentuře jsem si říkala, že přesun na klientskou stranu by byl pro mě zajímavou výzvou. U reklamní agentury jsem měla podmínku, aby se jednalo o mezinárodní agenturu a samozřejmě aby mi agentura vyhovovala i po lidské stránce.
Pohovorů jsem v průběhu asi jednoho měsíce absolvovala několik. Některé z nich byly na základě doporučení (děkuji všem, kteří se o to zasloužili), některé proběhly jako výsledek mého aktivního hledání.
Jelikož píšu na blog reklamní agentury, asi vám došlo, že jsem zvolila pozici v reklamní agentuře. Po třech měsících mohu říci, že to byla správná volba. Každopádně teď to tak vnímám. Za pět let může být situace jiná. Osobní růst ani situace na trhu se nedají s jistotou předvídat.
A teď proč jsem si vybrala reklamku. Během výběrových řízení na straně klienta jsem opravdu pečlivě vybírala, kde bych chtěla pracovat. Kritériem byla samotná značka – jestli mě oslovuje jako spotřebitele, jestli mě baví a mám k ní blízko, jestli je to má love mark. Kritériem byla i marketingová strategie a komunikace značky. Zda je pro mě zajímavá a dokázala bych si představit pro ten daný brand pracovat. Pro člověka z reklamní agentury je poslední zmiňované velice důležité, protože v agentuře máte možnost pracovat na několika značkách najednou; je to různorodé, zajímavé. Aspoň já měla to štěstí, že to v reklamkách, kde jsem pracovala, tak bylo. Když však přejdete na druhou stranu, stanete se manažerem jedné značky. Takže je důležité výběr pečlivě zvážit.
Když už jsem absolvovala tuto selekci a odeslala své CV do daných firem, s velkým očekáváním jsem vyhlížela příchozí e-maily nebo telefonický kontakt. Bohužel ne vždy jsem se dočkala. Některé ze společností se vůbec neobtěžovaly odepsat nebo nereagovaly na mé telefonáty.
Tak si to představte, vybrala jsem si svoji love mark, zaslala jsem profesionálně upravené CV a čekala na odezvu. Nepřišla. Mé telefonáty nebyly vyslyšeny a moje love mark přestávala být love mark.
Když vám přijde negativní vyjádření k pohovoru, berete to tak, že to prostě nevyšlo. No ale když vám někde nepodají ani základní informace, proč si vás nevybrali, jakého kandidáta očekávají, a navíc je požádáte o poskytnutí detailnějších informací a nedočkáte se jich, váš postoj se změní.
Není to jen marketingová komunikace značek a to, jak oslovují nás, spotřebitele. Ale je to i lidské jednání, které očekáváte od své oblíbené značky. V tomto případě mého potenciálního budoucího zaměstnavatele.
Jsou to vlastně lidé, kteří značku tvoří. Jak ti, kteří pracují na její komunikaci, tak i ti, kteří mají na své vizitce logo této značky. I oni nesou poslání značky a budují celkové povědomí o brandu ve společnosti.
Vaše nepříjemné zkušenosti z pohovorů mohou zanechat šrámy a změnit váš postoj. V ten moment se vaše oblíbená značka mění pouze v jednu z mnoha. Ničím zajímavou, průměrnou, bez přidané hodnoty. Značka tak pro vás ztratila svůj punc i půvab. A také si dokážu představit, že ho už nikdy nezíská zpět. Na jejím místě je totiž už teď jiná značka, která vás nezklamala a i nadále naplňuje vaše očekávání.
Ano, přesně to se stalo mně. Hledání práce mi „vzalo“ pár mých love marks, ale přivedlo mi do cesty zase jiné značky, na kterých momentálně pracuji a které se co nevidět stanou mými oblíbenými.
Martina Plávková
account director
ARC Worldwide
30. 12. 2009 , Autor: Mark Wright, Tagy: 2010 | Komentářů: 0
Pokud bych věděl, co se stane v budoucnosti, už bych nějakou dobu popíjel koktejly na své soukromé pláži na Bahamách. Navíc jsem teď ve všem tom vánočním shonu nezastihl ani svou astroložku, proto na otázku „Co nás čeká po roce 2009?“ mohu odpovědět jen poukázáním na rodící se trendy, které v současnosti vnímám kolem nás. Věřím, že právě ty velkou měrou ovlivní chování spotřebitelů, klientů i agentur v nadcházejících letech.
Dovolte mi začít trochu filozoficky. My Češi procházíme konzumní kocovinou. Stačí se podívat na tržby ve více méně jakékoliv kategorii v jakémkoliv segmentu. Klesají. A ne málo. V mnoha případech dost významně. Byli jsme zamilovaní do svých aut, dovolených a výletů do obchodních center. Milovali jsme, když jsme mohli utratit své tvrdě vydělané peníze, a někdy možná i trochu víc než jen je. Toto byla na dlouhou dobu skvělá zábava. A proč by také ne? Naše příjmy rostly, životní úroveň se zvedala a my si mohli najednou pořídit věci, které jsme si ještě před pár lety jen stěží dokázali vůbec představit. To se během posledního roku změnilo. Důvody známe všichni. Na druhou stranu je to možná dobře, i když bych to asi říkat neměl. Přesto jsem v prvé řadě člověk a až v druhé adman. Skutečností je, že jsme zpomalili, jsme rozvážnější a přemýšlíme dvakrát, než sáhneme do své kapsy. Třebaže se ekonomika začíná pomalu zotavovat, myslím, že vstoupíme do post-konzumní společnosti. Nakonec přijdeme na to, že nám ke štěstí stačí i méně než dosud. Budeme více dbát na vyváženost práce a osobního života. Nevrátíme se již ke společnosti, kde jedinou radostí bylo utratit vše, co jsme dokázali vydělat. Pokud se toto stane skutečností, bude pro značky mnohem těžší přesvědčit lidi, aby do nich investovali svůj čas a peníze.
Nicméně (a teď ze mne mluví adman) chytří klienti a agentury dokážou i takový stav obrátit ve svůj prospěch. Chytří hráči přestanou používat slova jako „cílová skupina“ a „spotřebitel“. Nebo se snad považujete za cíl, jehož jediným smyslem života je něco spotřebovávat? Místo toho začnou na spotřebitele nahlížet jako na lidi, kteří mají radost i z něčeho jiného než jen z materiálních požitků. Základy a cíle byznysu zůstanou stejné (stále budeme chtít, aby lidé kupovali a milovali náš produkt), avšak náš přístup se bude muset radikálně změnit.
Nadlinková komunikace bude i nadále ztrácet svou sílu přesvědčit. Nebudeme trávit před televizí již tolik času jako dosud. A když se pro to rozhodneme, nebudeme chtít být nuděni a bombardováni sliby. Jistě, stále zde budou výjimky. Takových ale vidím čím dál tím méně. Masová média a televize přinejlepším na značku upozorní, vzbudí kladné emoce, ale konečné rozhodnutí, zda si ji koupíme, se bude odehrávat někde jinde. Ta pravá rozhodnutí budou založena na osobním doporučení (word-of-mouth), přímých zkušenostech s produktem a informacích získaných on-line či v místě prodeje. Právě sem budou proudit chytré investice a vítězové zítřka půjdou statečně v čele tohoto proudu.
Domnívám se, že již brzy nebude stačit nabízet více toho samého. Očekávání a požadavky lidí rostou čím dál rychleji. Nebo se snad stále necítíte frustrovaní, když váš počítač nenaběhne během 30 sekund od zapnutí? Značky budou muset nabídnout lidem víc. Budou muset jít až za svůj funkční a emoční benefit. Budou muset nabídnout nějakou další přidanou hodnotu nebo zkušenost – a to opravdu nemluvím o akcích typu „kup dvě, získej jedno zdarma“. Značky se budou muset naučit velkorysosti. Krásnou ukázkou je Apple Store. Například ten v Londýně poskytuje zdarma technickou podporu a pomoc komukoliv, kdo do něj zavítá. Zdarma. A to 24 hodin denně 7 dní v týdnu po celý rok. Možná že když tam příště půjdete, narazíte na Spika Lee, jak pořádá seminář. Očekávají snad naši kolegové v Apple, že jim za takovou přednášku zaplatíte? Ne, pro ně je to přirozené. Značky budou muset nabídnout víc, pokud chtějí získat srdce lidí. Jejich velkorysost bude však štědře odměněna – loajalitou těch, které dokázaly takto oslovit.
Pokud se v roce 2010 přihodí i jen polovina výše popsaného, myslím, že se naše práce stane mnohem zajímavější. Možná méně jistou, ale určitě více experimentální a rozhodně vyzývavější. Marketéři i agentury budou mít více legrace i prospěchu, pokud dokážou tuto změnu přijmout.
Přeji všem šťastný nový rok. Čeká nás hodně zajímavého.
Mark Wright
managing director
Leo Burnett Prague
Tento příspevěk byl otištěn v týdeníku Strategie, č. 52/53 2009.
11. 12. 2009 , Autor: Radouane Hadj-Moussa, | Komentářů: 0
Na jednom tropickém ostrově obýval nížinné pralesy a mokřady s hustým podrostem zvláštní druh tura s oválným trupem, krátkýma štíhlýma nohama a krátkým krkem. Dospělé kusy byly tmavě zbarvené, většinou tmavě hnědé až černé, mívaly však bílé nebo žlutavé ponožky nebo bílý půlměsíc pod hrdlem. Srst byla řídká s rovnými hrubými chlupy. Nejzvláštnější je ale způsob, jakým tento sympatický kopytnatec vyhynul. Pro místní domorodce bylo jeho maso obvzlášť ceněnou pochoutkou, dokonce prý mělo léčivé účinky a prodlužovalo život. Pokud si chtěli domorodci pochutnat na „kouzelném“ masu, nemuseli se chystat na dlouhý hon pralesem ani se obávat dlouhých ostrých zvířecích rohů, ani kopnutí jeho svalnatou nohou, dokonce ani nemuseli chystat luky a šípy. Jediné, co museli udělat, bylo tvora pořádně vystrašit.
Lov probíhal následujícím způsobem. Mladíci z vesnice vyrazili v rojnici do pralesa a hlukem se snažili tura donutit běžet směrem k jeho okraji. Pokud vše šlo, tak jak mělo, zvíře běželo až na okraj lesa, kde pro něj měli domorodci připraveno překvapení. Na mýtině postavili velkého asi čtyři metry vysokého strašáka z usušených palmových listů. Dva příslušníci kmene dlouhými tyčemi pohybovali strašákovými chapadly a tím ještě umocňovali hrůzostrašnost celé podívané. Ve chvíli, kdy zvíře strašidlo spatřilo, měli domorodci vyhráno. Za ním se ozýval hluk, který ho instinktivně hnal dopředu, ale před ním stálo strašné stvoření, které nikdy za svého poklidného života v mokřadech nevidělo. Zvíře zůstalo stát na místě paralizované strachem, neschopné se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Pak už jen stačilo přehodit přes zvíře přešlapující na místě síť a… hostina mohla začít.
V místním jazyce se tomuto tvoru říkalo Membe Sokatokoto, což se dá volně přeložit jako „velké zvíře, které se bojí velkého strašáka“. Poslední exemplář zemřel v zajetí již v roce 1903.
Jediné foto z roku 1902 – zoologická zahrada Funafuti
Za posledních deset let se toho dost změnilo, většina z nás už neběhá pralesem hnána touhou objevit, co se skrývá v každém jeho zákoutí. Mnohem častěji nás žene hluk těch, co jsou za námi. A když se pak před námi nějaký velký strašák objeví, často přešlapujeme na místě. A přitom největší nebezpečí hrozí od lovců, kteří chtějí našeho strachu využít.
Na ostrově žije ještě jeden druh, vypadá skoro stejně jako ten, který domorodci vybili. Říkali mu Membe Sokatokoto Bebe Hutu, což se dá volně přeložit jako „velké zvíře, které se nebojí velkého strašáka, vždycky najde cestu a je hodně slyšet“. Když domorodci zjistili, že tohoto tvora nemají šanci ulovit, odjeli z ostrova neznámo kam a tam se věnují především sběru lesních plodin.
A tak nám všem, vážení přátelé, kolegové a klienti, přeji, aby nás v dalších letech hnala kupředu opět radost z objevování nových cest a aby nás žádný strašák nezastavil.
Radouane Hadj-Moussa
Creative Group Head
Leo Burnett Prague
6. 11. 2009 , Autor: David Turek, | Komentářů: 0
Operátor call centra
Telemarketing. Někdo by řekl práce jako každá jiná, ale popravdě je to neocenitelná životní zkušenost. Práce operátora nespočívá pouze v tom, celé dny někomu telefonovat, jak se většina lidí mylně domnívá, ale především naučit se srozumitelné komunikaci s rozličnými typy osobností. Jak víme, není vždy nejsnadnější s někým najít společnou řeč a porozumění. Nahlédněte proto s námi do jistých dovedností, které získáte pouze praxí v této profesi.
Profesionál, který pracuje po telefonu, má především příjemný hlas. Intonace, která je součástí jeho mluvy, není lhostejná, nevraživá nebo ponížená či snad nátlaková. Z hlasu profesionála je cítit zájem a ochota pomoci nebo pomoc nabídnout. Má vycvičené umění naslouchat, klade otázky, které mu pomohou rychle zpřehlednit situaci, zjistit, zda je klient připraven vnímat, reagovat, jak uvažuje a co vlastně potřebuje. Upevňuje působení vlastního projevu, je tak trochu režisérem i producentem. Cvičí se v asertivitě. Je dokonale zbaven nežádoucích návyků, jako je hovorová mluva a užívání negativismů. Bez pomoci vizualizace zvládne vysvětlit i popsat, „vykreslit“ až vytvořit klientovi představu, co všechno může souhlasem získat. Dokáže, podotýkáme, že za ztížených podmínek, vytvořit vztah důvěry, vzbudit zájem a ochotu klienta naslouchat. Rychle a bezpečně zvládá kontakt v nestandardních situacích, jako jsou řešení stížností, reklamací nebo pohledávek, s nimiž je konfrontován. Obratně překonává negace a námitky oponenta a i přes prvotní nezájem povětšinou dokáže dosáhnout svého cíle a hovor ukončit k vlastní spokojenosti.
Nemusíme si jistě zdlouhavě vysvětlovat, že veškeré zmíněné vlastnosti každý ocení i v běžném životě, ve styku s kolegy, nadřízenými i podřízenými, v komunikaci s úřady či sekretariátem děkana, zkrátka ve všech možných životních situacích. A to jsme teprve na začátku, neboť umění komunikace s lidmi je pouze příslovečný vrcholek ledovce. Pojďme tedy k základům a ukažme si, čím vším musí takový profesionál projít.
První metou každého začínajícího operátora je vstupní školení, na něž jsou zájemci zváni poté, co prošli základními kritérii výběru, jako je vzdělání, ovládání PC, jazykové schopnosti, pozitivní přístup a motivace. V neposlední řadě pak i představa o telemarketingu jako takovém. Školení je rozděleno do dvou částí, a to na produktové a komunikační. Produktové školení je úzce specializováno na konkrétní projekt. Zaměřme se tedy spíše na obecnou část komunikační. V prvé řadě se seznamujeme s využitím rétoriky ke zvýšení efektivnosti výkonu. Projdeme hlasová cvičení, tvoření a sílu hlasu, jak jej správně posadit, a nácvik artikulace. Vyzdvihneme zásady použití spisovného jazyka, bohatost slovní zásoby a samozřejmě kulturu telefonování.
Nezapomínejme totiž na prostý fakt, že vnímání prostřednictvím hlasové komunikace je omezeno pouze na jediný smysl, a to sluch. Vezmeme-li v potaz, že v běžném hodnocení okolí figuruje smyslů pět, je zřejmé, že jejich eliminací se zesílí vnímání smyslem zbývajícím. Úkolem této části školení je proto seznámit operátory s hlavními pravidly mluvené komunikace. Do této oblasti spadá nejen kultura vyjadřování z hlediska techniky řeči, správného dýchání a frázování projevu, ale také seznámení s pravidly výstavby jazykového projevu obecně a s některými specifiky různých typů projevu – informace (zprávy), argumentace a dialogu. V neposlední řadě používáme některé důležité a nezbytné řečové a hlasové techniky, jež pomohou k dosažení kulturního projevu, který je zároveň šetrný k hlasivkám.
Takže již umíme správně hovořit, to nám však samo o sobě úspěchy nepřinese. Je načase natrénovat prodejní dovednosti. Do této oblasti spadá využití techniky AIDA. Rozbor jednotlivých fází hovoru, nácvik profesionálního chování, překonávání námitek a způsob vedení hovoru v duchu „kdo se ptá, vede dialog“. V průběhu této části se tedy mimo jiné naučíme přiléhavě argumentovat, užívat otevřené otázky, vyjednávat, přizpůsobit se tempu zákazníka či se dozvíme o důležitosti první věty. Věděli jste například, že na primární zaujetí člověka máte maximálně první 3 vteřiny? A že nejen v těchto 3 vteřinách je z 80 % rozhodující způsob sdělení a z pouhých 20 % zaujme obsah? Pakliže ne, vězte, že profesionální telemarketing Vám odhalí i mnohé další taje nejen z prodejní psychologie. A věřte, že díky zkušenému týmu supervisorů, trenérů i díky zpětným vazbám se získané znalosti stále více prohlubují.
Nabyté zkušenosti pak plně zhodnotíte i v dalších oblastech, neboť správné vystupování je základem úspěchu v kterémkoli oboru. Představte si například svůj první důležitý pohovor. Nervozita, možná i strach a nepatrné sebevědomí. Jak zvládnout doslova křížový výslech, jak přesvědčit o mnoho zkušenějšího zaměstnavatele, že právě Vy, i bez mnoha let praxe, jste pro dané místo ideální? A teď si na chvíli představte tu dokonalou průpravu, kterou i v tomto případě můžete beze zbytku využít. A nejen v tomto, ale v jakékoli diskuzi se stáváte lídrem, ať už je Váš debatér kamarád, kolega či politický oponent. Mít zkrátka profesionální vystupování je samo o sobě dostačující motivací k vyzkoušení právě této profese. Nenapadá mě lepší praxe, kde si zmíněné umění dokážete tak rychle osvojit. Koneckonců dnes a denně se nám fakt této výhody potvrzuje, zvláště pak u studentů, kteří po praxi u nás žádají o trvalé zaměstnání v oblasti poskytování jakýchkoli služeb.
David Turek
obchodní ředitel call centra
ARC Worldwide
28. 8. 2009 , Autor: David Broder, Tagy: sex | Komentářů: 0
A wise man once said there are two things in life that are impossible to avoid and common to all people – death and taxes. I would like to add another to this list: the idea (some would say rule, I would say fact) that sex sells.
It’s undeniable really. Take politics - sex wins elections. Don’t believe me? Just think Monica Lewinsky. Or how about that porn star Cicciolina was elected to the Italian parliament in 1987. Think about that!
Flip through any Vogue or Cosmopolitan magazine - it reads more like soft porn than a fashion monthly. Busty bikini babes on „page 3“ sell millions of daily newspapers the world over. And do you know what Sports Illustrated’s best selling issue is every year? I’ll give you a hint, it‘s not about football or hockey. It’s the annual February swimsuit edition.
Sex doesn’t just sell on the internet, it is the internet.
And where would rap music and Madonna be, or MTV for that matter, without booty shaking dancers, washboard stomachs and a lot of T&A?
Need more proof that sex sells? No problems, look no further than the porn industry…sorry, the adult entertainment industry. It’s a 15 billion dollar a year business. That’s a lot of very very satisfied customersJ
Which brings me around to sex and advertising. They’ve been linked together forever. They’re like best friends, who shag. Alot.
The use of sexually suggestive images to sell just about everything has been around since cavemen started drawing pictures on stone walls to pick up cavegirls. The scantily clad uber-babes of Lynx shower gel and Victoria’s Secret are just the modern day equivalent of dirty cave art. Make no mistake. Sex sells. Always has. Always will.
The question is why?
Well, basically people are fascinated with sex. We are hard-wired to love it – to have sex, to talk about it afterwards and of course to look at things which are sexy. It’s genetic. We are like moths to the flame of sexual innuendo. Especially men (but more on that later).
These days, the average person is exposed to thousands of advertising messages every day. How do we cope with this daily barrage of tantalizing offers and logo overkill? We shut most of it out. We barely give it a second glance. Because we learn from an early age, that the vast majority of advertising is absolute drivel. A boring insult to one’s intelligence and a waste of time.
Successful advertising is different, it stands out from the thousands of other ads we see everyday. It makes people stop and pay attention through the surprising use of visuals or humour or intelligence or…and that’s where sex fits in. People strongly respond to titilating imagery and the suggestion of sex. Sex creates controversy, which in turn draws attention to the brand being advertised. So in fact it’s not the sexual content itself that sells. It’s the controversy around it that does. Go figure.
What’s particularly ironic is that if you apply the same logic, you might think that people would eventually get bored of sex in advertising. Because social attitudes towards sex are loosening over time. Because we are inundated with sexual imagery pretty much everywhere. But au contraire, people seem to have an insatiable appetite for the proverbial flash of a nipple. Today advertisers are engaged in an endless game of sexual one-upsmanship to feed this lust.
Of course that is precisely why sex and advertising get a bad rap – because often there is absolutely zero connection between the product being advertised and the sex.
We have all seen this kind of pathetic advertising creature before. The curvy nubile blond in the wet t-shirt selling power tools. Or the handsome shirtless stud who peddles the latest washing powder. Yes people will definitely check out the sexy bits in your ad. But a month later they will not likely remember the name of your product.
A 2005 consumer research study done in the U.S., used eye tracking cameras to see how men and women look at sexually themed ads. The findings were not hugely surprising. 63% of the men studied said sexy ads have stopping power for them. They spent lots of time focusing on the erotic details (full breasts, long legs, pouty lips) in the ad, but at the expense of the ad’s content (i.e. poor brand or message recall).
58% of the women surveyed said there is too much sex in advertising. In the study, females largely avoided looking at the sexual imagery. They tuned it out. Instead their eyes focused on the ad’s product and headline but with only marginally better brand recall than men.
So the moral of the story is: men are and always will be suckers for an ad with a pretty girl in a short skirt. But if women are your target audience, beware! Use sexy ads at your own risk.
There are certain brand categories however, like underwear, jeans and lingerie where it makes 100% business sense to feature tons of hot chicks and guys with rippling muscles frolicking around in your ads. It suits the products. Calvin Klein, Victoria’s Secret, Wonderbra and Diesel are particularly good examples. These brands consistently use sex in a smart, humorous way to provoke and titilate their consumers to buy. And guess what, it works (e.g. Calvin Klein has annual sales of almost $10 billion).
High end fashion is another industry that has always been chock full of sexual advertising. No surprise really, clothing and perfume are all about making people feel sexy and attractive. And in the fashion biz - because of the need for brand hype with every spring, summer and fall collection - the more skin you show the better. It’s all about being controversial on purpose.
What this means for brands like Gucci, Dolce & Gabbana and Tom Ford, is that they must constantly push the envelope of what is socially acceptable in their ads. And often they cross that line. Hence, it is perfectly normal to see fashion ads banned for depicting full frontal nudity, homoeroticism, group sex, S&M and so on. In the fashion game, being on the erotic edge is good for business.
It’s true that many of the world’s biggest companies do not use sexual imagery in their ads. That makes sense. If I was the marketing director of Walmart, Exxon Mobil, Allianz or CitiBank, I probably wouldn’t either. They happen to operate in industries that just don’t lend themselves very well to sexy advertising. Too bad for them.
But for every big bank or oil conglomerate there’s a host of other massive global companies who do stir the sexual pot. Squeaky clean Proctor & Gamble for instance – they’ve been showing women moan with orgasmic pleasure as they wash their hair with Herbal Essence shampoo. Axe body spray, one of the reigning heavyweight champions of gratuitous sexual advertising in recent years, is owned by Unilever. And pharmaceutical giant Pfizer depicts Viagra feuled men hopping down the street like bunny rabbits after getting some action the night before.
In the end, the choice to sex up a brand‘s image really depends on what it is and who’s the target audience. Unless you can explicitly tie sex to the product, it doesn’t usually pay off in the long run. But for the brands who can get away with it, God bless you!
And God…if you’re listening…I continue to pray each and every day that you will work some magic and get us Wonderbra, Axe or Victoria’s Secret as a new business client at Leo Burnett.
David Broder
Creative Group Head
Leo Burnett Prague
7. 8. 2009 , Autor: Dagmar Klimtová, Tagy: HR, motivace | Komentářů: 0
Zdroj: Flickr by tambako
Všichni to známe. Někdy zažíváme období, kdy se nám všechno, na co sáhneme, daří, všechno nás baví, můžeme rozdávat pozitivní energii i náladu a jedeme jako rozjetý vlak. A jindy? Řešíme dokola problémy, s nimiž nemůžeme hnout, nebaví nás mluvit s kolegy, a někdy se dokonce cítíme jako spráskaní psi. Čím to je? Co je na vině? Pominu-li kolísání hladiny hormonů či vodních toků, pak se myslím nespletu, když označím za jednu z hlavních příčin motivaci, a ještě přesněji řečeno, sebemotivaci.
Co to vlastně je ta motivace? Motivace je to, co nás žene dopředu. Je to důvod, proč jsou někteří lidé úspěšní a jiní ne. Motivace stojí za schopností lidí něco dokončit, ať už je to daný úkol, projekt nebo činnost. Motivace je vlastně kombinací mnoha faktorů působících dohromady. Těmi hlavními faktory jsou způsob, jakým přemýšlíme, víra v sebe sama a znalost sebe sama (svých schopností a slabostí, svých tužeb a snů atd.). K těmto faktorům také patří životní postoj a přístup k řešení problémů, proces myšlení a schopnost komunikovat. Motivace, nebo spíše její nedostatek, je skvělým indikátorem toho, zda to, co děláme, je pro nás to pravé, či nikoliv. Například pokud opakovaně cítíme nechuť, když jdeme do práce, pak to asi pro nás nebude ten správný „job“. Nebo pokud se nemůžeme donutit jít znovu do „tý zatracený“ posilovny, tak jsme si asi vybrali sport, který nás nebaví natolik, abychom u něj vydrželi.
Jak zařídit, abychom byli motivovaní? Jde to vůbec? Dobrá zpráva je, že můžeme začít u sebe, nemusíme čekat na zásah shora. Pojďme se na to podívat.
Nejlepším způsobem, jak nakopnout svoji motivaci, je vyjasnit si, co přesně chceme. Co chceme získat, čeho chceme dosáhnout, co jsou naše priority… Nejspíš ale teď namítnete: „No jo, ale já pořád přesně nevím, co chci…“ nebo „Já toho chci tolik a nevím, na co se soustředit…“. Podělím se s vámi o jeden tip, jednu techniku, jak zjistit, co chcete a co je pro vás důležité.
- Představte si svůj život jako pokoj, místnost, a pořádně se po něm rozhlédněte. Jak je zařízen? Co vás tam ruší? Co je zbytečné? Čeho se chcete zbavit? (Pozor, nebavíme se tu jen o věcech. Může jít i o vaše vlastnosti, práci, zájmy atd. Vše, čím jste si svůj život zařídili a možná i co jste nakupili. Důležité je, že to jsou elementy, které můžete ovlivnit.) Když se takto zamyslíte, napište si maximálně sedm věcí, které opravdu chcete ze svého života vyhodit, a promyslete si, jak to uděláte.
- Tak, teď je místnost zvaná „váš život“ uklizená. Rozhlédněte se znovu a soustřeďte se na to, co tam máte a co vám přináší radost, užitek, na co jste hrdí, čím jste jedineční. Už to může být pro někoho motivující.
- Většina z nás ale potřebuje pohled dopředu. Takže se tedy znovu podívejte do té své místnosti a zaměřte se na to, co vám v ní chybí. Opět si napište maximálně sedm věcí, kterých chcete dosáhnout. Máte to?
- Teď je ještě potřeba určit si priority. Co je pro vás nejdůležitější? Co může počkat?
Zdroj: Flickr by fleur-design
V tomto okamžiku už byste tedy měli vědět, co chcete a na co se chcete zaměřit nejdříve. Na co zaměřit svou energii. To ale ještě nestačí. Teď je nutné provést důkladnou analýzu všech možností, jak to, po čem toužíme, získat, jak se k tomu dostat. Možností je několik, tak jak vybrat tu pravou? Eliminujte ty možnosti, které jsou pro vás (i když třeba jen momentálně) nedostupné, nereálné. Tím snížíte riziko neúspěchu. A naopak, když zvážíte možnosti, které jsou pro vás realistické, blízké a třeba i zábavné, zvyšujete své šance na úspěch.
Vidíme, že i motivace chce svou strategii. Musíme znát cíl a cestu, jak k němu dojít. Někdy je těžké z té cesty neuhnout, vydržet na ní, nenechat se otrávit. Ale jde to. Jen je důležité mít svůj život ve svých rukách, nenechat se jím pasivně vláčet. Můžete si vybrat. Pokud jste si zvolili cestu aktivního přístupu, možná vás budou zajímat některé další tipy, jak získat či si udržet svou motivaci. Takže příště?
Dagmar Klimtová
HR director
Leo Burnett Prague